Alpy a Dolomity – expedice levé-pravé koleno 2017 2. část

Dolomity – den třetí – sobota 24.6.

Nassfeld pass

Vstáváme kolem sedmé hodiny, připravena snídaně, zaplatili jsme ubytování 20€/550Kč sbalili pinkl a vystartovali na další cestu, nyní už v plném počtu 9 motorek. Ještě v Hermagoru jsme natankovali levnější rakouský benzín, po pár kilometrech odbočujeme vlevo do kopce na sedlo Nassfeldpass. Ve výšce 1531 mi při sesednuí na focení někam vypadl boční šroubek z přilby a naštěstí Tomáš odněkud vylovil použitelnou náhradu, obě strany jsem ale pro jistotu přelepil páskou, aby se mi škopek nerozpadl za jízdy :/ .

Po několika zatáčkách pokračujeme v jízdě dál na italské straně. Sestup do Pontebba po uzoučké klikaté silnici byl zajímavý, zvláště když jsme v tom nejnejnejkurevštějším místě potkali první dodávku…s polskou registračkou. Co tam ten blb hledal, to bych teda rád věděl :/

Za vesnicí najíždíme na krásnou širokou silnici v hlubokém údolí a mastíme na jih po strada statale SS13 směrem na Tolmezzo. Po pár metrech zvoní telefon a já tuším, že Michal se ztratil. Navádím ho z vesnice ven na hlavní silnici a směr Tarvisio (jediný nápis, který jsem na výjezdu z města registroval), že je to asi špatně mi došlo až po pár kilometrech, co se Michal neobjevil a znovu volal. Silnice správná, směr špatný…moje chyba.  Otočil a jel za námi, my jsme zajeli do stínu a vyzunkli společně dvě chlazená piva (dva hlty na jeden krk   ) . Michal nás dojel a můžeme pokračovat.
Pařák jako kráva, větráme vším, co jde, ale nestačí to. Závidíme ptákům, že se mohou koupat v průzračné vodě, která připomíná, že kolem cesty není pískoviště, ale koryto řeky, jindy pár desítek metrů široké, nyní sotva 10m. Voda je opravdu čisťounká, ale není čas.

Ve vesnici Ampezzo odbočujeme na strada provinziale SP73 a vyjíždíme krásné lesní serpentiny nahoru k jezeru Lago di Sauris, uděláme pár fotek u hráze a pokračujeme dál do kopců, kde postupně mizí les a slunce peče a peče. Jenže nám chybí Michal, takže Honza a Tomáš na něj čekají a my jedeme pomaličku dál a zastavujeme nehoře nad serpentinami nad poslední vesnicí. Asi po 15min se konečně ozval zvuk motorek a kluci dojeli….

Jakmile se za křižovatkou na náhorní planině mění SP33 na SP619, zastavujeme na parkovišti u horského statku, kde mají i prodejnu mléčných výrobků, sýrů, piva apod. Aby ne, za tím velkým kamenným barákem mají ještě větší kravín a kolem se pasou Milky, co dávají mléko. Venku na velikém dřevěném stole jsme vybalili vařiče a ohříváme oběd. Po jídle s výhledem na vrcholky hor jedeme dál po SP619, napojíme se na SS52 a směřujeme na Cortina d Ampreso. Nejdříve stoupáme na Passo di Croci po krásné silnici v odpočinkově vypadajícím lese, nahoře v sedle se proplétáme špalírem lidí a aut a sjíždíme z kopce krásným leoparkem dolů do Cortina d Ampreso.

Vypadalo to, že celé město je v lese. No co, je sobota odpoledne, tak co v pařáku doma, že… Navíc – ve městě je jakýsi podělaný cyklozávod, ulice pozavírané, ale značení kupodivu směr průsmyk Falzarego a průsmyk je bezchybné. Vyjeli jsme na parkovišťátko nad městem, udělali pár fotek a stoupáme dál. Na rozcestí jsem to vzal vlevo do

Passo Giau

Porsche

průsmyku Giau http://alpenrouten.de/Giau-Passo-di-Giaupass_point185.html , je prý pěknější než Falzarego. Vystoupali jsme po perfektním asfaltu až do 2233mnm a zastavili na parkovišti v davu motorek. Skalní masiv, který se tyčil za horskou chatou je vysokánský a na druhém vrcholku je nějaká chajda…asi zlobivý poustevník :O . Počkali jsme, až z parkingu odjede nějaký chudák v placatym Porsche, který seděl asi 10cm nad vozovkou a jedeme taky dál. POZOR, jsou tam prý rychlostní kamery 46.485815, 12.044570 a 46.486265, 12.038554 Tak snad nic nepřijde :O . Samoobslužná benzinka pod kopcem byla pro jistotu Out of service.

Dole v údolí jsme hledali benzinku …prosimvás…jo, jasně, je tady kousek 2km tímto směrem…jedeme…halo pani, kde je ta benzinka – 4km opačným směrem :O asi si z nás dělají šprťouchlata  . Na nadávky není čas, začíná pršet, takže nasazujeme nepromoky a stoupáme do Passo di Fedaia 2057mnm. Krásná cesta, dobrý povrch, ale déšť to kazí  Kolem jezera pokračujeme dolů směr Marmolada do kempu, kde nám prodali před nosem poslední chatky. Zkoušíme naproti v garni apartmentech, v garni hotelu za městem (srandovní „speciální cena“ 35€ za lůžko bez snídaně) a v následujícím kempu mi recepční prozradil, ať jedeme alespoň 20km někam pryč, že tady jsou zase ti všudepřítomní cyklisté a mají nějaké to lokální Giro. Nakonec jsem přes TripAdvisor našel levné bydlení v Cavalese – Chalet Volpe Rossa, Via Val Gambis 4 .
Shodili jsme nepromoky, protože přestalo chcát a jeli jsme k místu noclehu. Ukecal jsem cenu na 20€ bez povlečení a bez snídaně (vlastní spacáky), ale rezervaci přes TA jsem musel zrušit, aby je neobrali o provizi. Krásná chajda, dobře zařízená. Vysvlékli jsme propojené hadry a v šortkách vyjeli asi 1km do kopce k pizzerii na večeři a pivo/limo. Pizza 7-11€, pivo 3€.

Večerní sprcha, náhled počasí a spravedlivý spánek… vlastně nee, nejdříve jsme smrkli flašku 12leté Tullamore Dew, nějakou plechovku a pak ten spánek 

Dolomity – den čtvrtý neděle 25.6.

serpentiny za Cavalese

Passo di Tonale

v poklidu po 7. hodině vstáváme, snídáme co dům dal a co jsme ušetřili z minulého dne a pomalu vyrážíme na další cestu z Cavalese po SS48 krásnou širokou cestou na západ. Protože se počasí tvářilo záhadně, nasadili jsme nepromoky hned ráno. Sjíždíme serpentinami dolů, v jedné jsme zastavili na focení úžasných výhledů do údolí a sundáváme nepromoky – bude pařáááák  . Přejíždíme na druhou stranu směr SP14 a někde v Termeno sulla Strada jsme zastavili u supermarketu, šikovně ukrytého zezadu obchodu s domácími doplňky. Je nedělní ráno a jsme rádi, že koupíme nějaké bulky a bagety a taky levné sendviče na doplnění snídaně. Pokračujeme do kopce směr Passo di Mandola 1363mnm, SS43, SS42 až na Passo di Tonale 1883mnm. Zastavujeme na focení na obrovském parkovišti u památníku Victoria obětem první světové války. http://alpenrouten.de/Tonale-Passo-del-Tonalepass_point507.…

Passo di Gavia 2618mnm

Táta a syn 2618mnm

Pokračujeme dál na západ a v Ponte di Legno odbočujeme na místní silnici SP29 směr Bormio . Z Počátku pozvolna, pak lesem a nakonec krásné serpentiny nahoru do sedla v průsmyku Passo di Gavia 2618mnm. Měli jsme štěstí – minimum cyklistů. http://alpenrouten.de/Gavia-Passo-di-Gaviapass_point181.html Nejsilnější zážitek byl v první části, kousek za odbočkou – silnice se zvedala po úbočí v krásném lese, postupně se ale zužovala a nakonec byla skoro jak pro polského Malucha. A jako bych to přivolal, v tom nejblbějším místě jsme potkali opět polskou dodávku. Ti magoři si zkrátili cestu tou nejkratší, ale dopravně nejblbější trasou, která i v mapách je jen šedou čárkovanou čarou. po výjezdu z lesa jsme míjeli obytňák a doprovodné auto pro cyklisty s koly na střeše…ti blázni tam nejspíš trčí ještě dnes  https://www.google.com/…/data=!3m6!1e1!3m4!1sorASv9K4cFOJHt… Po výjezdu z lesa se silnice rozšířila, serpentin trochu ubylo, ale ta hloubka pod námi moc povzbudivá nebyla, uklouznout bych nechtěl… :O  Jízda otevřenou silnicí a zastávka na focení úchvatných alpských panoramat

Sjezd do Bormio a znovu stoupání na očekávaný Passo dello Stelvio. Jedna fotozastávka nad serpentinami, potom u odbočky do Švýcarska u opuštěných baráků a dojezd až nahoru do sedla. kamera http://www.stelvio.net/english/webcam/ . Udělal jsem pár fotek a sjel asi 500m dolů na druhou plošinu. Kluci zůstali nahoře, fotili a nakupovali nálepky, já jsem fotil dole. Kousek ode mě měl karavan borec z USA-California, který tam celoročně sedí s teleobjektivem a fotí. Má svoje fotky na http://fotostelvio.com/ a za bakšiš je posílá. Už si vydělal na hotel a zimní pobyt doma v USA každý rok. …jedna paní povídala…

Stelvio – 500m za vrcholem

Tam nahoře je Passo delle Stelvio

První se dolů spouští Honza (můj potomek na Blackbirdu), tak jsem se mu pověsil na paty a jedeme v klidu ve dvou dolů serpentinami. Dojeli jsem pár aut, která hned uhýbala s vědomím, že si to chceme užít. Našel se ale šoumen s čtyřikolečkaproblbečka (Audi) a chtěl závodit, vycukal se a než se vzbudil po druhé levé s falešným pocitem pokoření motorek, tak jen sledoval naše batohy za zády  . Dojeli jsme v klidu dolů z passa, které jsme měli defacto jen pro sebe, nikdo nepřekážel, minimum strojů doprotivky. Asi takhle navečer neměl nikdo chuť strašit po deštivém poledni někde v kopcích.

Až jsme se všichni sjeli dole, udělali jsme si fotky zespodu, vyfotili dva Poláky, dali znovu řeč s borečkem z UK, co přijel na Ducati a s ním kamarád na stejné Ducati z Brna …pokecali jsme už ráno na Passo Tonale… a pokračovali dolů. Po pár kilometrech odbočka vpravo na Sulden do penzionu Eberhöfer, kde je majitelkou paní Anna, co se sem vdala někde z Vrbna pod Pradědem. http://www.eberhoefer.com/ Nocleh za 18€ jsem zamlouval už dopoledne, takže jsme jeli na jistotu. Krásný prostorný penzion, hned pod ním statek Reinholda Messnera, na louce se mu tam páslo stádo jaků. Ve středu prý bude velká událost – vyhánění jaků na pastvu do hor…událost s min. 500 návštěvníky.

Kluci šli na večeři do hospody, kde obsluhuje slečna z SK, já jsem odlehčil vlastním zásobám. Utahaný po horké vaně jsem s nimi po návratu z večeře chvíli dal řeč a šel spát s myšlenkami, že ten nahoře nám Stelvio připravil na báječnou privátní projížďku.

Měl jsem při plánování z neděle na Stelviu strach, ale spoléhal jsem, že v neděli odpoledne už tam moc nadšenců nebude – vyšlo to, oni totiž i skopčáci i Rakušani musejí ujet ještě kus cesty přes další passa, aby se dostali domů.